Anděl strážný

23. listopadu 2012 v 18:38 | Asano
Ahojky!! Asano všechny vítá po dalším dlouhém týdnu!! :3 Je zrovna čtvrtletí a všichni jsou určitě zahlcení písemkami a zkoušením. :D Proto tu přidávám můj výtvor ze školy. Je to slohovka na téma ''Pískoviště'', je to vyprávění. Tak budu ráda když si to přečtete a ještě větší radost mi udělájí nejaké pěkné, ale i kritické komentáře. :3

PS: Black rose teď jdu dopsat, tak snad se máme na zítra těšit na nový dílek!! :3



Teplý letní větřík rozhoupal koruny stromů a shazoval přezrálé plody. Mezi mladými břízami bylo postavené nové hřiště. Nově natřené barvy zářily v odpoledním slunci. Prolézačky byly plné dětí a jejich rodiče je hlídali z laviček. Maminky seděly a debatovaly o novinkách ve světě a v kuchyni. Nejvíce se dětem líbilo velké pískoviště. Spousta jemného vyhřátého písku, a dřevěné nalakované okraje. Dívky s formičkami pekly různé bábovičky, a chlapci stavěli písečné zámky, v nichž žily krásné zakleté princezny. Všechny děti se ale nebavily jako ostatní.
Na opuštěnější části pískoviště seděl malý tmavovlasý chlapec. Nohy zabořené do písku a smutné oči upřené na smějící se skupinky. Celou dobu seděl sám. Ostatní děti si ho nevšímaly. Rodiče dětí se na chlapce podezíravě dívali. Slyšel, jak o něm mluví. Říkali, že je prokletý kvůli svých rodičů. Oba zemřeli při autonehodě. Do teď se o něj starala babička, ale i ona těžce onemocněla. Proto se ho ostatní děti bály, kvůli pomluvám.
Matky odešly k blízkému stánku se zmrzlinou, rozhodly se koupit svým ratolestím něco dobrého. Děti to zpozorovaly. Skupinka chlapců se otočila k osamělému hochovi. Ten největší, jejich vůdce, vytáhl z písku tlustý klacek. Skupinka se zastavila před chlapcem.
,, Co tu zase chceš, Eriku?'', zeptal se největší z nich.
Nebyl na pískovišti vítaný, to věděl, ale stejně měl rád ten teplý písek vyhřátý odpoledním sluncem. Za pár modřin to stálo.
,, Tak ty to stejně nevzdáš?!'', zasmál se posměšně, a zvedl klacek do výšky. Erik sklopil hlavu, a připravoval se na prudkou bolest. Zaznělo mlasknutí, ale bolest nepřicházela. Otevřel oči, a vzhlédl.
Před ním stála malá zrzavá dívka s krátkým mikádem a v bílých letních šatičkách. Vůdce skupinky se držel za načervenalé líce, kam ho dívka udeřila. Rozbrečel se, a běžel za maminkou. Celá parta zmizela, a zůstali tam jenom ti dva. Erik se na ni udiveně díval. Ještě nikdy se ho nikdo nezastal.
,, Jmenuju se Gabriela, a ty?'' promluvila dívka.
Erik chodil každý den k pískovišti, kde na něj čekala Gabriela. Už se nebál, protože jeho nová kamarádka ho chránila. Bavil se s ní, jako vždy toužil hrát si s ostatními dětmi. Stavěli hrady z písku, házeli si s míčem a chodili na zmrzlinu. Gabriela se vlastně stala jeho strážným andělem. A on ji měl velmi rád, tak jako ona jeho.
Ubíhaly dny, týdny, měsíce a roky. Trávili spolu spoustu času, ale jednoho dne už nepřišla. Erikovi bylo toho dne patnáct. Stál u místa, kde se potkali poprvé. Rozpršelo se. Pořád tam stál. Nakonec ztratil víru, a odešel. Potom už Gabrielu nepotkal. Až do toho osudného dne.
Bylo to už mnoho let. Opravdu mnoho. Cítil, že už se blíží jeho konec, a proto vyčkával, až ho smrt odvede k věčnému spánku. Tiše oddechoval, a poslouchal pípání strojů. Náhle uslyšel kroky. Tyhle byly jiné než ostatní. Většinou spěchaly, a ozýval se klapot bot. Ale tyhle nikam nespěchaly. Byly bosé. K Erikově posteli přistoupilo zrzavé děvčátko. Starcovy oči se rozšířily, poznal kdo to je. Byla to jeho ztracená kamarádka Gabriela. Vůbec nezestárla. Byla pořád mladá a její příjemný úsměv se za ty roky nevytratil. Hupsla na jeho postel, a jemně ho políbila na vrásčitý obličej.
,, Přišla jsem se s tebou rozloučit, Eriku, tvá cesta už je u konce.''
Jeho víčka ztěžkla. Naposledy už jen zahlédl bělostný nádech za Gabrielou. To bylo poslední co viděl, a spokojeně mohl se svým andělem strážným odejít.


A tohle je moje ilustrace co jsem kreslila ve škole. :3



Děkuji za přečtení!!! :3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou úžasné!!! 57.1% (28)
Příjemné čtení 16.3% (8)
Nic moc 14.3% (7)
Nic jsem nečetl/a 12.2% (6)

Komentáře

1 Nioru Nioru | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 22:28 | Reagovat

To je krááásnééé *.* Ale tak smutné i když veselééé Q.Q Beheeee nanteee??? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama