Dairy of Lord of the Underworld - III..

9. ledna 2013 v 21:22 | Asano |  Diary of Lord of the Underworld

Muaaah!! :3 No tak Asano se donutila napsat další dílek DOLOTU. Přes prázdniny jsem nic nepřidala protože jsem příšerně lenivá a neměla jsem nápady. :D A k mojemu štěstí mi i odešel skener do skeneroveho nebe! :D No, tak ani obrázky nemůžu přidávat. :\ Chjoo no nic co. :D Tak tento dílek bych chtěla věnovat Sinead nebo taky Armyon. Děkuju za krásné a dlouhé komentíky! Doufám že tě stejně jako další čtenáře tenhle příbeh nezkla, a nepřestane bavit a vydržíte s mou lenivou maličkostí až do konce!! :3 Tak krásné počteníčko!!








Kapitola - 3. - Krev jako inkoust
Branka zaskřípala, když jsem s ní silně trhnul. Ozvalo se další zaskřípání, pak hlasité prásk a zacvaknutí. V malém rodinném domku se svítilo a v oknech s ještě nezataženými žaluziemi byli vidět dvě postavy. Obě byly ženy. Jedna z nich právě přistoupila s oknu, aby spustila žaluzie a zahlédla mě.
Byla už noc a já jen hleděl do okna, ze kterého na mě mávala moje nevlastní starší sestra. Světle hnědé lehce kudrnaté vlasy celé roztřepené a zářivý úsměv. Cítil jsem se v této rodině jako doma, ale zároveň jsem měl zvláštní pocit tam někde v koutku mého srdce. Nedokázal jsem ho pojmenovat, ale bolelo mě z toho u srdce. Přidal jsem do kroku a zastavil se u vchodových dveří. Chytl kliku, a naučeným pohybem otevřel dveře. Z kuchyně se ozývalo chichotání. Já si sundal na chodbě boty a přidal je ke dvěma párů, které ležely u dveří.
"No že ti to nějak trvalo, Danieli." Z kuchyně se ozval vysoký hlas. Přešel jsem ke dveřím od kuchyně a opřel se o futra. Máma stála u dřezu, kde myla nádobí, které se do myčky nevlezlo. K jídelnímu stolu právě usedla Lucy.
"O pět minut později a změnila bych heslo na počítač!" Vyhrožovala mamka s úsměvem na rtech. Lucy se hraně zajíkla a protestovala. Já ale nijak na dnešní vtipy nereagoval. Dnešní události ve mně nějak vzbudily dlouho skrývané pocity.
Strach.
Máma byla ke mně otočená zády a nevšimla si mého výrazu. Ale sestra ano. Na chvíli ji úsměv ztuhnul. Dívala se na mě s otazníky v očích a já jí pohled jen oplácel.
"Stalo se něco, brácho?"
"Ale to nic,… jen jsem zase dneska pohořel." Nebyla to tak úplně pravda. Vlastně mi ten pán, jak že se jmenoval…, řekl, že mě přijímá. Ale já jsem ze strachu utekl. Nemohl jsem si plně vybavit, co se mi tam takového stalo nebo jsem si to vybavit nechtěl. Začínám nějak měknout.
"Nijak nemám hlad, mami, asi půjdu dopsat úkol a pak půjdu spát." Vzal jsem jedno zelené jablko z košíku s ovocem a odešel z místnosti. Lucy se podívala na svou mámu, které stejně jako ona nechápala dnešní Danielovo chování. Když se jednalo o podobné vtípky jako tenhle, většinou reagoval podobně jako Lucy, ale dneska,… choval se nějak zvláštně a podrážděně. Obě tušily, že Daniel jim nic neřekne, on se se-svou bolestí vypořádal sám.
Zabouchnul jsem za sebou bíle nalakované dveře polepené herními plakáty. Můj pokojík byl jako všechny ostatní u lidí mého věku. Nic zvláštního ani nic složitého. Možná jen jakási uhnívající svačina ale to byly detaily. ( vlastní zkušenost :D )
Cítil jsem, jak se mé neviditelné rány otevírají a krev z nich pryští. Ten obchůdek ve mně vyvolal vzpomínky, které bych si přál pohřbít stejně jako tělo mého otce. Ale nešlo to. Plný nenávisti k nepřízni osudu jsem skočil na ustlanou postel. Hlavou jsem přistál přímo do měkkého polštáře. Smutně jsem si povzdechl. Věděl jsem, že moje podivné chování mámě ublíží, ale nemohl jsem tomu zabránit.
Na břichu mě něco tlačilo. 'Ah', proletělo mi hlavou. V tom obchodě jsem něco vzal. Ve spěchu jsem si ani neuvědomil, co dělám. Zachmátral jsem pod mikinu a vytáhl tenký sešit.
Ošoupaná stará tmavě hnědá kůže. Vybledlé znaky na obalu. Kdybych někdy narazil na knihu tohoto vzhledu, určitě by mě ničím neokouzlila. Kniha byla ohebná a i přes to, že kůže byla popraskaná, byl přebal hladký. Otevřel jsem zvědavě knihu v očekávání, co zajímavého mi ukáže.
Mé očekávání byla podobná jako z fantastických knih. Něco podobného jako magická kniha, která mě dostane do Narnie, nebo kniha kouzel, a spousty jiných teorií. Ale k mému zklamání byly stránky čisté jako právě padlý sníh. Listy byly zažloutlé časem a okousané rohy od hlodavců. Skvrnky vlhkosti, ale žáden text. Ze všech starožitných a vzácných knih, které tam viděl právě tahle mi doslova padla k nohám. Jen obyčejný starý nepopsaný sešit. Byl jsem neuvěřitelně zklamaný. Nevím, co jsem očekával, ale prázdné listy to nebyly. Nemám už ani chuť psát ten domácí úkol. Vzal jsem sešit do ruky a odhodil ho na zem. Se zabořenou hlavou v polštáři jsem usnul.
Máma asi za hodinu vešla do mého pokoje. Já už poklidně oddechoval. Ustaraně se na mě podívala, ale pak se nad mou náladovostí jen usmála. Přešla k mé posteli, a přikryla mě dekou. Jemně pohladila po vlasech a pak vyrazila zpátky dolů. Nohou narazila na něco ležícího na podlaze. Podívala se dolů. Světlo z chodby ozařovalo jen malou část pokoje. Světelný pruh ukazoval na malý sešit v kůži. Žena se pro něj a zvedla ho. Prohlídla si vazbu a zakroutila nad synovou nedbalostí. Přešla ke stolu, kde ležel můj batoh s věcmi do školy a vložila ho mezi učebnice. Tenký kožený sešitek se mnou dál putoval.
Ráno jsem se probudil jako vždy tak-tak včas. S tou výhodou že jsem se nemusel převlíkat do uniformy naší školy. Popadl jsem batoh ze stolu a uháněl dolů.
"No už bylo načase, Lucka už šla." Máma se na mě káravě podívala a já se jen nevinně zasmál. Ukrojil si kousek domácího koláče a s mávnutím jsem vyrazil, abych stihnul první hodinu.
"A nezapomeň, že po velké přestávce musíš jít na preventivku!"
"Nebój mami!" Zamumlal jsem hlasitě mezi dveřmi a rychle běže do školy.
Máma si jen povzdechla nad těmi našimi zlozvyky a nechala mě jít.
Lucy je o tok starší a chodí do jiné třídy v jiném podlaží, velká pravděpodobnost že se potkáme je jen o přestávkách. I když je to má sestra a zároveň nejlepší kamarádka, moc jsem se nechtěl stýkat s tou její bandou nafintěných kamarádek. Netuším, jak mohla zůstat netknutá pod takovým vlivem demence. Vešel jsem do třídy a posadil se na své obvyklé místo úplně v zadu. A takhle začal můj další nudný koloběh jak dne, tak mého života.
Celou dobu jen koukal na tabuli a snažil se rozluštit ty hyeroglify co nám tam učitelka matematiky psala. Matematik ze mě nikdy nebude. Povzdechl jsem si a podíval se z okna. Příjemé teplé sluníčko a chladný, ale osvěžující větřík. V kapse mi zavibroval mobil. Už-už jsem se chtěl vztekat nad tím otravným operátorem. Neznámé číslo. Hmmm. Otevřel jsem zprávu a četl:
Dany! Mohl bys přijít prosím o obědové přestávce ven za školu? Chtěla bych ti někoho představit. Doufám, že nepřijdeš pozdě, další šanci už nedostaneš! ;)
Lucy

Lucy? Znovu jsem se podíval na číslo odesilatele. Neznámý. Je tu docela velké procento toho že si byla schopná zapomenout mobil. Nejspíš číslo nějaké její kámošky. Někoho mi představit? Cítil jsem, jak se mi líce prokrvují a nabírají nachový odstín. Že by…?
Snad jako každý pubertální chlapec jsem zamilovaný tajně do nějaké třídní krásky. Podíval jsem se na dívku s dlouhými černými vlasy. Pěkně štíhlé a tvarované tělo. Hladké dlouhé vlasy. Dívka všech chlapeckých snů. (teda myslím :D )
Můj mozek hlásil, že bych si to měl nejprve jaksi ověřit u mé sestry, ale srdce mi z toho tak bušilo, že hlas rozumu přehlušil. Po obědové přestávce jsem musel sice jít k doktorovi, ale tohle setkání jsem si nemohl nechat ujít. Po mojí poslední hodině jsem si v rychlosti sbalil věci do batohu a vyrazil.
Celý natěšený jsem si nevšímal páru tmavých očí, které mě při odchodu sledovaly. Vysoká chlapecká postava se za mnou tiše, jako stín, vydala.
Stál jsem u stěny školní tělocvičny. Tohle místo by se dalo nazvat jako zadní část školy, proto jsem usoudil, že se setkáme tady. Stál jsem na místě a nervózně přešlapoval na místě. Přestávka se krátila a já bych už pomalu měl odcházet na preventivní prohlídku. Už jsem se chystal otočit a jít když se za mnou ozval známý hlas. Ale sestra to nebyla.
"Já říkal, že se nachytá!" Mohutný hrdelní smích. Otočil jsem se a nepřítomně hleděl na skupinku kluků. Přesněji to byl fotbalový gang. A jejich vůdce byl už pro mě známý, bývalý od Lucy. Předtím dostal od ní pěkně na nos, ale tentokrát to vypadalo, že sestra mi nepomůže. Jsou v přesile. Proti skupince šesti nabušených sportovců nemám šanci.
"Snad sis nemyslel, že tě nechám jen tak odtáhnout se slavným vítězstvím!"
Hlas jejich vůdce mi trhal uši. Věděl jsem, že nemám šanci, ale kdybych se snažil utéct, bylo by to ještě horší. Proto to vypadá, že to schytám.
"Nenechám to jen tak, já a dostat nakládačku od holky?! Žádné také, a pokaď to nemůže schytat ona, schytá to její malý přizdišráček!" To už ke mně vykročil a s mohutným nápřahem ke mně letěla jeho silná ruka. Zavřel jsem oči. Na mou čelist dopadla silná až drtivá rána. Jen se štěstím mi nevykloubil čelist. Ale za to jsem jako malé dítě spadl do prachu a s protrženým rtem tam ležel. V dolním rtu mi pulzovala nesnesitelná bolest stejně jako v čelisti. Z prokousnuté rány mi začala téct krev. Rychle si razila cestu po mé bolavé čelisti, přes bradu a skapávala na zem, kde se mísila s prachem. Co jsem to zase udělal. Bylo dětinské vyzývat předtím tohohle hromotluka na zápas. Ale já chtěl vypadat jako úžasný bratr. Moc se mi to nevyplatilo.
Zase se v zadostiučinění rozesmál.
"Ale noták, přece se tu nerozbrečíme, princezničko." Při pádu se mi vysypaly učebnice a já je spěšně sklízel zpátky do batohu. Při tom spěchu jsem nedbal na zapínání a tak to teď dopadlo. Na chvilku jsem se zastavil a prsty setřel krev, která ne a ne přestat téct. Prsty jsem teď měl ještě ke všemu špinavé svou vlastní životní tekutinou.
Fotbalový gang se nad mou neopatrností smál. Já se cítil tak ponížený. Mezi rozsypanými učebnicemi jsem uviděl kožený blok. Rozevřený se stránkami špinavými od prachu, hřbetem k nebi.
,Kde se tu vzal?' Problesklo mi na chvíli hlavou.
"Tak si to jen posbírej, princezničko." Dále se mi smáli. Já se snažil je ignorovat, a natáhl jsem se po knížečce v tmavé kůži. Otočil ji otevřenými stránkami k sobě. Byla stejně obyčejná jako předešlého večera, jen tam přibyly moje krvavé otisky.
Zatočila se mi hlava.
"Tak sakra vstaň, ty poseroutko!" Zařval na mě. Ale to mě přišlo v tu chvíli nedůležité. Před očkama se mi zatemňovalo. Slyšel jsem, jak chlapci nabádají svého vůdce k úderu. To taky udělal. Ale rána ke mně nedorazila.
"Co to sakra děláš?!" Před očima jsem měl rozmazaný blok s červenou šmouhou. Otočil jsem se a snažil se zaostřit na postavu, která přede mnou stála. Nejspíš můj zachránce.
"Vypadněte." Klidný a tichý hlas. Ale autorita z něj přímo kypěla. Nevím, jak to udělal, ale fotbalisté se stáhli.
"Kdo,-"
Sklonil se ke mně a s tichým ššš, mě umlčel. Ta rána musela být pořádně silná, aby se mnou udělala tohle. Cítil jsem se bezbranný ale zároveň neuvěřitelně klidný. Postava si dřepla a rukou mi podepřela záda.
"Zvládl jsi to dobře,…" Zašeptal mi do ucha. V jeho hlase jsem slyšel úsměv. V temné mlze přibližujícího se bezvědomí jsem na mého zachránce neviděl. Pohladil mě na líci a já jen cítil, jak něčím teplým přejíždí po mém zraněném rtu. Potom jsem omdlel v jeho náruči.


A zase se uvidíme u dalšího dílku! Každý komentík a kritiku ocením! :3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou úžasné!!! 57.1% (28)
Příjemné čtení 16.3% (8)
Nic moc 14.3% (7)
Nic jsem nečetl/a 12.2% (6)

Komentáře

1 Sinead, Armyon...atd? xD Sinead, Armyon...atd? xD | 10. ledna 2013 v 12:30 | Reagovat

BOŽÍÍÍÍ ZÁÁÁVISLOST!! Ne prostě good goood gooood!! Chudák Danielek T-T ale sexoooouuuš!! *-* ne už se nemužu dočkat dalšího dílu....ooopravdu nemužu!! xDD je to prostě boží boží a boží!! Nedivím se že byl zdeptaný ale takový deníček mít x)) CHTĚLA BYCH! Hned bych si dořezala žíly xDDD okej tak konec komentu  prostě gooood!! xDD

2 Stewartusapy Stewartusapy | E-mail | Web | 23. února 2017 v 4:32 | Reagovat

wh0cd541532 <a href=http://lynoral.bid/>lynoral</a>

3 Erickjip Erickjip | E-mail | Web | 20. března 2017 v 23:39 | Reagovat

wh0cd180596 <a href=http://cialis20mg2017.com/>cialis 20 mg</a>

4 Smithd856 Smithd856 | E-mail | Web | 10. května 2017 v 6:07 | Reagovat

I appreciate, cause I discovered just what I used to be looking for. You have ended my four day long hunt! God Bless you man. Have a nice day. Bye gdfdfccaddddceeb

5 Pharmg735 Pharmg735 | E-mail | Web | 10. května 2017 v 18:15 | Reagovat

Hello! generic viagra india pharmacy http://via3indian.com/#4.html

6 Pharmd350 Pharmd350 | E-mail | Web | 10. května 2017 v 18:16 | Reagovat

Hello!

7 Smithd627 Smithd627 | E-mail | Web | 5. června 2017 v 5:57 | Reagovat

I will immediately grab your rss feed as I can not find your email subscription link or enewsletter service. Do you've any? Please let me know in order that I could subscribe. Thanks. ddceekkgafbccgea

8 Smithf875 Smithf875 | E-mail | Web | 29. června 2017 v 8:56 | Reagovat

I got what you  intend,  thankyou  for  putting up.Woh I am  glad  to find this website through google. It is a very hard undertaking to seek to please everybody. by Publilius Syrus. ekefbaaagcdgefkk

9 Sashakep Sashakep | E-mail | Web | 13. července 2017 v 23:06 | Reagovat

quanto costa cialis generico

      http://genericadcialis.com/ - generic cialis

    <a href="http://genericadcialis.com/">cheap cialis online</a>

    cialis order au

10 Moiseskep Moiseskep | E-mail | Web | 23. září 2017 v 1:46 | Reagovat

viagra e erezion

      <a href=http://buycxviagra.com/>viagra generic</a>

    <a href="http://buycxviagra.com/">order viagra</a>

    cialis vs viagra cost dosing

11 Geleskep Geleskep | E-mail | Web | 26. září 2017 v 1:40 | Reagovat

double cialis dosage help

      <a href=http://cheapjicialis.com/>generic cialis</a>

    <a href="http://cheapjicialis.com/">buy cialis online</a>

    buy cialis visa discover

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama