Tokage - Potomci Draků - VI.

5. března 2013 v 18:19 | Tereki |  Tokage - Potomci Draků

A ještě jeden díl! XD Přidávám to sice ZASE pozdě.. ale přece! ^w^ Užijte si díl od Tereki a já jdu makat na mojí části! :3 + RPC od Tokiko!





Každým krokem, který ušli, teplota začala klesat. Daisuke s Hikari na svých tělech začínali pociťovat malý chlad, zatímco Rina to jen příjemně osvěžovalo od horkého a suchého vzduchu.
Písek začal mizet a místo něho začala růst svěže zelená tráva. Cesta se změnila na přírodní a tak jim šla cesta lépe. Všude kolem už místo kaktusů začali růst stromy všelijakých výšek a stínů. Každým krokem stromy přibývaly, dokud se z nich nestávaly lesy.
Při každém dalším kilometru se teplota snižovala již o celé stupně.
Hikari se začala pomalu chvět, zatímco oba dva chlapci vedle ní se cítili skvěle. "Vám ještě není zima?" zeptala se chvějícím hlasem a přehodila si přes sebe mikinu se znakem rodu Aka.
Daisuke se na ni ohlédl a přejel ji pohledem od hlavy až k patě. "Tobě snad začíná být zima? Však tohle je ideální teplota." Prohlásil s úsměvem.
"Podle mě je ještě moc horko." Dodal Rin a ohlédl se na dívku, jenž šla vedle něho.
"To protože nejste normální." Zavrčela Hikari nebezpečně. 'Určitě to jsou mimozemšťané z jiné planety.' prohlásila si v duchu hnědovláska a svýma rudýma očima těkala po svých dvou týmových partnerech.
"Spíše to je kvůli tomu, že já jsem z Listové, kde je tahle teplota normální. A Rin je zase ze Sněžné, takže je jasné, že jemu ještě bude hic." Odůvodnil Daisuke.
Povídali si i dále po cestě, dokud slunce nezašlo za obzor a nenastala noc. V tu dobu byli mladí ninjové donuceni zastavit se na místě a rozložit si tábor.
Když nastalo ráno a slunce je vzbudilo z krásných snů, ninjové si svůj tábor sklidili a znovu vyšli směrem ke Sněžné vesnici.
Už i krajina začala nabírat tvar zimy. Listy ze stromů byly pryč, dřevo bylo seschlé a postupně se znovu snižovala teplota. Všude okolo místo trávy a krásných květů byl jen čistě bílý sníh. Jinak nikde nic. Kromě stop tříčlenné skupinky.
Hikari již na sobě neměla jen rudou mikinu se znakem rodu Aka. Teď už na sobě měla mikinu, vestu a přehoz, který jim Gaara na cestu dal. Přehoz neboli také plášť je měl ochránit před zimou, ale u Hikari to moc nepomáhalo. A tak byla nucena si ve svých dlaních vytvořit malý ohníček, který ji měl zahřívat.
Daisuke na tom nebyl ještě tak špatně, jako jeho hnědovlasá partnerka. Byl zvyklý na průměrné teploty a tak mu zima nedělala moc velký problém. Ale i on byl nízkou teplotou donucen si na sebe hodit plášť, aby mu bylo teplo.
Ze všech tří na tom byl nejlépe asi Rin. Na sobě měl svůj tmavý kabát s bílými plyšovými bambulkami a měl ho ještě k tomu všemu rozepnutý. Jakmile ho v takovém stavu viděla Hikari, ihned začala nadávat, ať si ho zapne. Že to určitě kvůli němu jí je taková zima.
Již zbývalo pár kroků a byly by ve Sněžné vesnici, ovšem Rin se zastavil o trochu dříve. "Už jsme ve Sněžné vesnici." Vykřikl nepříliš nadšeně.
Hikari se rozhlédla kolem sebe a probodla černovláska ironickým pohledem. "Vážně? Nepovídej, bez tebe bychom to nepoznali!" vyhrkla ze sebe třesoucím se hlasem.
"Neříkáš to příliš nadšeně Rine." Přidal se do debaty Daisuke a pohlédl na černovlasého kamaráda.
Ten ho jen probodl vražedným pohledem. "Proč asi?" zeptal se s ironií v hlase a jeho černé oči směřovaly k bráně před nimi. Váhal. Nevěděl, zda-li tam jít nebo ne.
Hnědovlásek pochopil a přikývnul hlavou. Až teď si vzpomněl, že mu Rin všechno řekl. Jak přišel o svou drahou matku a jak se ve Sněžné vesnici cítil. Litoval ho, ale teď to nechtěl dát najevo.
Když chtěli ujít jen jediný krok, Rin se znovu okamžitě zastavil. Něco tu neklapalo a jeho smysly byly jako na nožích. Pohlédl k nebi. Ihned na to uskočil a vzal s sebou i své dva parťáky.
Na jejich místo dopadly obrovské kusy ledu vytvarované do ostrých špiček. Trochu připomínali kůly, jen tohle bylo z ledu. Na jejich tupou stranu dopadly dva ninjové. Trojice si chvíli myslela, že se setkala s nukeniny, s uprchlými ninjy, ale jakmile spatřili jejich čelenky se znakem Sněžné vesnice, tak se trochu uklidnili.
"Kdo jste a co tady chcete?!" zahřměl první svým hlubokým hlasem.
Hikari předstoupila před své dva kamarády. Zakašlala si a pak vzhlédla ke dvou mužným ninjům. "Jsme ninjové z Píseční vesnice a posílá nás sem Kazekage, abychom vyzvedly důležité spisy, které potřebuje!" informovala je hnědovláska s odhodlaným hlasem.
"A máte s sebou nějaký doprovod, nebo si pro ty důležité spisy jdete jenom vy, děti?" vykřiknul druhý se zájmem a mírným smíchem.
"My již nejsme děti!" vykřiknul Rin a probodnul smějícího se ninju nenávistným pohledem.
První ninja zpozorněl a pohlédl na černovlasého mladíka před sebou. "Hej ty!" okřiknul ho. "Já tebe odněkud znám! Ano! Ty jsi ten, který zabil celou svou rodinu a pak ještě utekl z vesnice!"
"Amari, to je fakt on? Vypadá vyzáble a není v něm ani trocha vraždění. To on nemohl být. On by ty ninji nezabil."
"To máš sice pravdu, ale nesuď podle vzhledu Shiro." Poznamenal druhý jménem Amari. Poté se otočil zpátky na černovláska. "Víš, že jdeš na svou vlastní popravu?" zeptal se ho s psychopatickým úsměvem.
"C-Cože?!" nechápal Rin.
"Je na tebe vypsaná odměna." S touto větou vytasil Amari katanu a vražedně se na černovláska před sebou podíval. "Vy dva můžete jít dál, ale vašeho kamaráda si tady necháme." Dodal nebezpečným hlasem.
"Nikdy! My ho neopustíme!" zavrčel Daisuke a z kapsy si vytáhl svůj hnědý kunai s vytesanými znaky, o kterých nikdy nikdo nevěděl. Kromě jeho a otce.
Společně s ním se k němu přidala i Hikari, která ve svých rukou držela shurikeny. Věděla, že když Daisuke bojuje s kunaiem, tak bude potřebovat krýt záda z dálky. Kvůli tomu tu byla ona a její shurikeny.
Shiro zastavil svého parťáka nataženou rukou. "Ne." Zavrtěl hlavou. "Jediný, kdo může projít k nám do Sněžné vesnice je ta holka. Podívej se pořádně na toho druhého kluka." Řekl směrem k Amarimu a pohlédl na Daisukeho.
A Amari se podíval svýma černýma vražednýma očima na Daisukeho. Změřil si ho pohledem a poté se znovu pousmál svým psycho úsměvem. Spatřil jeho hnědé vlasy, které u krku přecházely na blond. Zahlédl i jeho zelené oči, kterému schovávaly jeho hnědé prameny vlasů spadající do obličeje. Ihned na to jeho tvář zastínila nenávist. "Míšenec." Zavrčel naštvaně a probodl Daisukeho pohledem. "Jak se opovažuješ nám vlézt do cesty, nebo rovnou do vesnice, ty jedna malá kryso?!" vykřiknul.
"Nejsem žádná krysa!" bránil se hnědovlásek se zaťatými zuby. "Mám stejnou hodnotu jako vy, jako vy čistokrevní členové klanu Tokage!"
"Ty, že máš stejnou hodno tu jako my čistokrevní?! Nesaháš nám ani po paty, co si vůbec dovoluješ nám brát náš vzduch?!"
Daisukeho jeho otec varoval. Věděl, že jeho život nebude lehký, že se bude muset potýkat s různými takovými lidmi a slovy. Ale věděl, stejně jako jeho otec, že má stejnou hodnotu, jako všichni ostatní. Má právo na to vést život jako ostatní kolem něj a nelíbilo se mu, když ho někdo odsuzoval jen kvůli tomu, že je míšenec. Ovšem, on uměl zatnout zuby a projít takovéhle lidi. Už mu to nedělalo problém. Ale u těch dvou to bylo jiné. Chtěli ho opravdu zabít a dokonce chtěli vztáhnout ruku i na jeho kamaráda. A to jim on nedovolí.
"Klid Amari." Snažil se ho uklidnit další černovlasý ninja z rodu Kuro. "Vezmi to tak. Přeci jen.. míšenci mají mnohdy i schopnosti, za které bychom mohli dostat dost velký balík peněz.
"Peníze." Zamručel druhý skoro psychopaticky. S bojovým výkřikem vyskočil od ledu na zem přímo před Rina. "Tebe první." Zasyčel krvežíznivě a rozběhnul se proti němu.
Rin ihned na svých zádech nahmatal svou katanu patřící jeho matce, ale útoku dříve zabránila hnědovlasá Hikari. Odhodila na Amariho několik svých shurikenu a pak vytáhla kunai, kterým ho zastavila.
"Děvenko, ty by jsi měla jít pro ty dokumenty, nemyslíš?" zasyčel černovlasý.
"Jindy bych šla, ale nenechám tu ty dva ňoumy samotné. Navíc, jsou to moji parťáci a možná trochu i přátelé, takže nikam bez nich nejdu." Řekla na to hnědovláska a tlačila vší silou na nepřítele, aby se ji podařilo útok odvrátit.
"Hikari!" oslovil ji výkřikem Rin. Nyní již měl vytaženou svou katanu a ta se v odrazu sněhu a slunce třpytila celou svou krásou. "Nech ho mě!"
Hikari se jen pousmála. "Jak si přeješ, ale pak za mnou nechoď brečet kvůli modřinám." Procedila skrz zuby. Povolila svůj útok a nakonec od nepřítele odskočila.
Amari klopýtnul, ale zvládnul udržet rovnováhu a tak se rozběhnul na Rina, který stál v bojové pozici. Jejich ostří se setkalo a mezi nimi zajiskřily jiskry.
Mezitím z ledovce seskočil i druhý ninja. Shiro. S vražedným úsměvem si to mířil k Daisukemu, který byl odhodlaný čelit jakémukoliv útoku. Za své brašny vytáhl kunai a opatrně si ho přiložil před obličej. "Pojď sem. Nemusíš se nijak bát. Já ti nijak neublížím."
"Ne, jen mě prodáte do táborů pro otroky, že?" utáhl si z něho hnědovlásek a pevně si chytil svůj kunai. "Ale já se nenechám."
"Ano, s tím jsem už dávno počítal. Taky proto jsem vymyslel náhradní plán." Koutkem oka se podíval směrem, kde stála Hikari a byla připravená kdykoliv pomoct v jakémkoliv boji.
Daisukemu to hned došlo. "Ne." Zašeptal a zavrtěl hlavou.
"Sorry, ale zboží musí být neporušený." Pravou rukou začal dělat pečetě. Tygr, pták, pes..
Daisuke věděl, že jde do tuhého. "Hikari! Vypadni z toho místa! Hned!" varoval ji hnědovlásek ostražitě.
"Pozdě!" zasyčel Shiro a dokončil poslední pečeť.
Pod Hikari se začala otřásat země a hnědovláska věděla, že to bude mít něco společného s Daisukeho varováním. Odskočila do vzduchu.
Amari jen odhodil Rina stranou. "Dej té holce sbohem." Zasyčel a zmizel Rinovu z dohledu.
Černovlásek se prvně rozhlédl okolo sebe. Snažil se svého protivníka najít, ale nikde nikdo. Poté si všiml Hikari. On se objevil za ní! "Hikari! Za tebou!" zaječel černovlásek varovně.
Hnědovláska se ale ve vzduchu nijak nemohla otočit ani se bránit. Ucítila jen tupou ránu do zad. Padala. Svýma očima zaregistrovala, jak se země přestala otřásat a vylezli z ní ledové obrovské ostny. Pak už jen cítila ostrou bolest, která ji procházela břichem.
Byla probodnutá ledovou špicí a krev barvila čistě bílý sníh.
"Hikari!" vykřikli Daisuke a Rin společně, když zahlédli svou parťačku probodnutou.
Hnědovlásek se chtěl rozběhnout a nějak své kamarádce pomoci, ale když se otočil k nepříteli k zády, ucítil tupou ránu na temeni hlavy.
Shiro se jen pousmál a podíval se na Amariho, který se objevil vedle něho. "Víš co? Zatím si vezmeme jen jeho. Pro toho zrádce si dojdeme později. Víme, kde bude."
"Jasně.. A pak zbohatneme.." dodal Amari psychopaticky.
S tím se dotkli Daisukeho bezvládného těla a zmizeli Rinovi z očí.
Černovlásek tam zůstal sám. Ještě se nedokázal vzpamatovat z těch věcí. Stál tam na místě a hleděl na probodnuté tělo Hikari. Ihned na to si vzpomněl na svou matku. "Ne, tohle už znovu nedopustím." Zakroutil hlavou a i když to u členů rodu Kuro nebylo zvykem, vydal se za svou parťačkou se slzami v očích, aby ji pomohl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se můj blog?

Úžasný!! 40.6% (86)
Jasně 19.8% (42)
Ale jo, fajn 13.2% (28)
Je co vylepšovat 13.7% (29)
Nelíbí... 12.7% (27)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama