Tokage - Potomci Draků - VIII.

9. března 2013 v 22:36 | Tokiko |  Tokage - Potomci Draků
Tak Tokiko právě dopsala další díle Tokage! :D Mě se moc líbil jsem zvědavá jestli i vám! ;) Už se nemůžu dočkat na pokračování od Tereki a co potom vymyslím já! XD
+ obrázek od Toki ^w^







Hikari se ocitla v temné místnosti. Bylo to jakoby se vznášela. Jakoby stála uprostřed nicoty. Rozhlížela se kolem sebe. Doprava, doleva, všude byla tma. ,,Aaah, Hikari..." Hikari uslyšela své jméno a otočila se. Stála tam ona sama, akorát když jí bylo 13. ,,Co si myslíš že děláš? Zase! Tvojí parťáci jsou v nebezpečí a tu jen tak stojíš a nic neděláš!" křikla malá Hikari. Ta starší byla vykolejená. Snažila se najít racionální vysvětlení, ale napadala ji jen nějaká droga nebo genjutsu. Nebo už je mrtvá. Rychle zatřepala hlavou a nadechla se aby protestovala. ,,Jsi slaboch! Není to tak že se nestaráš! Jenom se bojíš o svůj krk! Ani tehdy si nemohla nic děla-!" ,,Ticho!...Buď..Zticha...." přerušila ta starší Hikari svoje malé já. Malá se na ni podívala dost opovrhovačně zatímco Hikari doslova bojovala sama se sebou.,, Slaboch!" ozval se další hlas, Za její zmenšeninou se objevil jeden z jejích spolužáků.,,Slaboch, slaboch, slaboch!" přidávali se další a další a všichni na ni pokřikovali to samé. ,,Ne! Ne!" HIkari se chytla a hlavu a snažila se je přehlušit ale nešlo to. Jakoby je slyšela ve svém mozku. Jakoby byli uvnitř její hlavy. ,,Neee--!!"
,,--eeeeeee!!" Hikari si prudce sedla až z ní spadly některé přikrývky. Nahmatala vedle sebe nakřáplé brýle. Teď ale nebyl čas se tím zabívat. Byla v té nejstudenější zemi na světě, nevěděla kde je a měla pocit že umrzne. Teprve teď si ke všemu uvědomila, že na hrudníku má obvazy. Pomalu si i začnala vzpomínat co se stalo. Přepadli je ti ninjové. Ale co se stalo po tom co jí praštili? ,,Ah, už jsi vzhůru?" podivila se příchozí černovláska. Hikari na chvíli zpanikařila a zmateně hledala svoje pouzdro na zbraně. ,,Neboj. Uklidni se prosím tě." dívka si sedla vedle jejího futonu ,,Jsem Luci. Rinova kamarádka." Po tomhle se Hikari alespoň trochu uklidnila. ,,Já jsem Hikari....Kam šli? Rin a Daisuke? Kde jsou?" zeptala se hnědovláska a se zatřepáním se znovu zabalila do peřiny. ,,Huh? Nikdo jménem Daisuke tu nebyl.."odpověděla Luci ,,Oh, ale Rin někam šel, možná ho šel hledat?" Hikari se znovu zmocnila panika. I když se snažila vypadat klidně bylo vidět že mozek rotuje na plné obrátky. ,Unesli ho ti ninjové? Nebo ho rovnou zabili? A kde je teď asi Rin? Jsou vůbec oba naživu?.. Hikari! Uklidni se!' Hikari se praštila do čela aby si myšlenky srovnala zpátky do normálního stavu a začala ze sebe sundávat všechny peřiny. Okamžite ji kostmy projel mráz. ,,Heee?? Ještě nemůžeš nikam jít! Natož bojovat, jestli je to to co plánuješ!" osočila se na ni Luci. Za normálních okolností by se Hikari kvůli zimě neodvážila vystrčit ani nos zpodpeřiny, ale po nepřijemném rozhovoru se svojí minulostí nemohla jen tak sedět s nohama v relativním teple. ,,Ale já musím..." odsekla Hikari s bolestí a zimou v hlase. Už nedovolí aby se historie opakovala. Jak je ale nerychleji najít v zemi ve které ji zamrzají snad i orgány a ke všemu ji nezná? Kdyby tak alespoň měla kuchyose psy a né tu blbou ještěrku která stejně neu- v tom Hikari trklo. Můž vyvolat Kiki! Může se s ním spojit a tím se její schopnost vycítit chakru se ještě zvýší. Nebyla zrovan nadšená že toho otrapu musí vyvolat, ale neměla moc navýběr. ,,A co se vůbec chystáš dělat? Vůbec to tu neznáš a jsi z písečné! Umrzneš tu! Sotva vyjdeš ven bude z tebe sněhulák!" snažila se ji přesvědčit Luci aby nešla ven. Hikari protočila panenky. ,,Ticho ticho ticho! Nemůžu se soustředit!" umlčela ji Hikari a začala dělat pečetě. ,,Kuchiyose no Jutsu!" Hikari práskla rukou o podlahu a o chvíli později se na ni objevila zelaná potvůrka trochu připominající hada s nohama. ,,Hikariiiiiiiiiii!!!!" okřiklo ji právě příchozí zvíře, ovšem tím způsobem že to mohla slyšet jen ona. ,,Ooooh ano já tě slyším, neječ tolik ty mutante!" odpověděla mu zrkz svoji hlavu Hikari. Luci se na ně jen dívala. Bylo jí víc než jasné co se děje. Tedy, alespoň věděla že spolu mluví, nevěděla o čem. ,,Hele, ty , mutantíku zelenej-" ,,HIkari proč se mnou musíš tak mluvit?! Vždy se tě snažím jen chránit a ty mě vždy jen odvoláš! Proč nemůžeš být jako ostatní a nenecháš mě být pořád venku?!" začal si okamžitě stažovat Kiki. Ostatně jako vždy. ,,Protože jsem prostě jediná z milionu která má nenormální zvíře! A teď ticho! Potřebuju pomoct!" zavrčela Hikari a Kiki pokýval, očividně potěšený že si konečně nechá pomoct. ,,Potřebuju najít dva pitomce ale nevím kde jsou. Musíme se spojít abych pokryla co největší území." Kiki pokýval a Hikari ho pro jednou nechala vylézt na své rameno. Hned na to už oba cítili jak chakra toho druhého proudí jejich tělem. To Hikari vždy přišlo trochu nechutné. Spojuje se s odporným, zeleným plazem. ,Bleeeeh...' blesklo Hikari znovu ač se ze všech sil snažila na to nemyslet. Mělo to úplně opačný účinek. Hikariny zorničky se změnili na úzké čárky, stejné jako měl Kiki. Mezitím to už Luci vzdala a jen mlčky sledovala co bude Hikari dělat dál. ,,Uff..." Hikari si oddechla snažíc se zvyknout si na osřejší smyly. ,,Půjdu s tebou."prohlásila zničeho nic Luci. Hikari zvedla obočí a změřila si Lucii pohledem ,,Nedívej se na mě tak! Když půjdeš sama určitě se ztratíš a umrzneš!...Krom toho... Rin je pořád můj kamarád." ohradila se černovláska. Na Hikariném obličeji se objevilo něco co by se dalo nazvat slabý úsměv. ,,Kamarád.." zopakovala hnědovláska a přemýšlela jakou váhu to slovo má. Pak zase zvážněla. ,,Jak myslíš." pokývla Hikari a přehodila přes sebe plášť. Spolu s Luci vyrazila ven kde okamžitě zachytila Rinovu chakru. ,Wow...Jeden z těch pitomců musí být vážně silný.' zaklepal se Kiki za velkým, šálu připomínajícím, límcem Hikariné vesty. ,Hmmm... Ten jen doufejme že se mu ta jeho super-duper síla nevymkne z rukou...'

Obě dívky procházeli kolem velkého, zasněženého kopce.,,Argh.." postěžovala si Hikari a vytřepala si padající sníh z hnědých vlasů ,,To tu někdy nepřestává sněžit?" řekla spíš pro sebe ale Luci jen s úsměvem zakroutila hlavou. ,,Prakticky nikdy." dodala když v tom se Hikari zastavila. Její zorničky se ještě zúžili a Kiki se znovu, vystrašeně zatřepal. ,,Co se děje?" zeptala se Luci zatímco doběhla Hikari. ,,Cítím velké množství různých chaker." Hikari se otočila ke kopci a položila na něj ruku ,,Jakoby byli uvnitř." Luci trklo. ,,N-nebyl ten tvůj Daisuke..Míšenec?" zeptala se váhavě Luci. Hikari zavrčela a zavrátila oči. ,,Ano byl. A jestli ještě jednou řekneš "Ten tvůj" zabiju tě i kdyby to pro mě znamenalo umrznout tu." probodla Luci pohledem. Ta nachvíli zpanikařila ale pak se zase uklidnila. ,,Protože... Tohle je sklad kam dávají zajaté míšence. Později je prodávají do otroctví." vysvětlila Luci a podívala se trochu provinile. Při té představě Hikari zamrazilo, nevzdory tomu že si myslela že větší zima jí být nemůže. ,,Měli by jsme si pospíšit." navrhla Hikari a Luci kývla. s Luci v čele se potom obě rozběhli na kopec. Konečně dorazili ke vchodu a proplížili se dovnitř. Když konečně dosáhli jeskyně kde se skladovali smíšenci, naskytl se jim nepřijemný pohled. Několik míšenců a možná i strážných se krčili v jednom koutě jeskyně, a na tom druhém ležel Rin v bezvědomí na zemi s Daisukem vedle něj. Kousek od něj byl i jeho ještěr, ač měl křídla a byl od něčí krve. Mezi nimi, hrouda něčeho červeného, připomínající krev. ,,Rine!!" křikla Luci a rozběhla se za svým kamarádem. Tím na ně samozřejmě upoutala pozornost. Hikari by se plácla do čela, ale nemohla se ani hnout. Byla úplně paralizovaná nějakou zvlaštní chakrou která poletovala všude po jeskyni.,Co to ksakru je?...'zeptal se Kiki, který se taky nemohl pohnout. Hikari neodpověděla a vší silou se snažila přerušit jejich spojení. Konečně se povedlo a ona si oddechla. Její zorničky a smysli byli zpět v normále. Tu podivnou sílu sice pořád cítila, ale né tolik jako předtím. ,,Kari-chan!" Hikari stočila pohled na zelenookého hnědovláska sedícího vedle Rina. Na obličeji mu hrál mu nepodobný panický pohled. ,,Musíme mu pomoct!" křikl na ni zase Daisuke. Hikari k těm třem přiběhla a pomohla jim Rina obrátit. Poprvé Luci a Hikari uviděli jeho ruku.,,Co to...Je?" zeptala se Luci zaraženě, a trochu vyděšeně. ,,To kdyby někdo věděl..." povzdechl Daisuke a podíval se na horu čerstvého masa. Obě dívky stočili pohledy stejným směrem. ,,Prosím, řekni že to neudělal..." zasténala zoufale Luci. Daisuke neodpovídal. ,,Co se to stalo s ním? Předtím ty křídla neměl že?" Hikari se podívala na Festuse. Stále jí dělalo problémy zapamtovat si jeho a Rinovo jméno.,,Ne, máš pravdu.."pokýval Daisuke ,,Ugh, na to ale není čas. Musíme odsud než se vrátí strážní." Daisuke vrhl pohled na roztřesené míšence různých rodů. Hikari si toho všimla a nebylo jí to moc přijemné. Další míšenci jsou jen další problémy. A to bylo to poslední co potřebovali. Ale Daisuke nehodlal ptát se jí na názor. Pomalu k nim přešel a nasadil svůj obvyklý úsměv aby je uklidnil. Moc to ale nepomohlo. ,,Nebojte. Dostaneme vás odsud. Ostatní míšenci se dívali jeden na druhého, jestli mu můžou věřit, ale neměli moc na výběr. Tohle byla čance dostat se ven, a jen blázen by ji nepřijmul. ,,Aaalee, snad se naši hosté nikam nechystají?" do jeskně vstoupili dva černovlasý muži. ,,Zase vy?" zasyčel nenávistně Daisuke. Nebýt jich tak v téhle brindě nejsou. ,,Hikar a.. Eeehmm,..." Daisuke se zasekl. ,,Luci, jsem Luci!" štěkla po něm černovláska. ,,Luci, dostaňte je a Rina odsud." požádal je znovu Daisuke. ,,Aaah, pán unesený si hraje na hrdinu." popíchla ho Hikari a hnědovlásek ji probodne vražedným pohledem. ,,Jásně, chápu. Dostat je ven." povzdechla Hikari a sklonila se aby spolu s Luci zvedla Rina. ,,Tsk, vy nikam nejdete!" křikl černovlasí Shiro(Jaká to ironie že? Černovlásek jmenující se bílá...) a hodil po Luci a Hikari několik kunaiů. Ty se jim úspěšně vyhli. ,,Grrh.." Luci nebezpečně zavrčela jejich směrem. Daisuke už ale vytáhl svůj kunai a zaútočil s ním na Amariho. Ten ho zablokoval svým vlastním kunaiem.(takže jako..Neukradl ho, aby bylo jasno *cough*musím do toho přestat vstupovat*cough*)
Luci se postavila před Rina s kunaiem v jedné ruce a pár shurikeny v druhé. Před ní stál její nynější soupeř- Shiro. ,,Hikari-san, mhoal by jsi prosím dostat Rina a ostatní odsud."požádala ji Luci. Ale byl to spíš rozkaz. ,,C-co? Tak to ani náhodou! Nebudu jen tak-!" ,,Ještě nemůžeš bojovat! Ty rány by se mohli znovu otevřít a... Prostě je vyveď."sykla Luci a otočila hlavu zpět na Shira. Ten ji propaloval bodavým pohledem. Pár sekund na to už spolu skřížili své zbraně.
Hikari si přehodila Rinovu ruku přes rameno a přitáhla ho blíž k ostaním míšencům a s nedůvěrou se na ně podívala. ,,Po tom všem tu sakra ještě sedíte?! Vypadněte!" zařvala na ně a všichni se okamžitě hnali.,,Ugh....Moje hlava.." Hikari na rameni ucítila pohyb. ,,Kine!" křikla skoro radostně a posadila ho na zem. ,,Jsem Rin.."opravil ji s bolestí v hlase černovlásek a chytl se za hlavu která mu třeštila. Jeho ruka se zatím vrátila do normálu. ,,Co se stalo?" zeptal se Rin trochu zmateně. ,,Teď není čas vysvětlovat. Musíme odsud-" okamžitě jak to dořekla Rin nadskočil. ,,Luci! Co tu děláš?" ,,Teď na ni nekřič, bojuje.."Hikari si nevěřícně zakryla oči rukou. Pokud ho odsud bude chtít dostat, tak možná tak atomovkou.
Mezi tím, Daisuke a Luci, bojovali v boji na život a na smrt.....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se můj blog?

Úžasný!! 40.6% (86)
Jasně 19.8% (42)
Ale jo, fajn 13.2% (28)
Je co vylepšovat 13.7% (29)
Nelíbí... 12.7% (27)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama