Tokage - Potomci Draků - XII

28. července 2013 v 15:41 | Asano |  Tokage - Potomci Draků
Tak. Chci se omluvit všem čtenářům i spoluautorkám za moji několika měcíční vynechávku jak v psaní tak v blogerovaní... moc se všem omlouvám a tak jsem se nkonec dokopala k tomuto dílu... konečně se to ale rozjíždí podlee mojeho gusta. Takže doufám že se vám tento díl bude líbit. ^w^




Lana se Rinovi zařezávala do rukou a měl pocit, že mu každou chvíli přestane do těchto končetin proudit krev. Vysoká žena s dlouhými černými vlasy sebejistě vykračovala před ním. Za zády měl dva ninjy.
Přemýšlel nad tím, co před chvílí řekla, ještě než Daie odtáhli. Pokud neměl on pro ně větší cenu, tak proč si tu nechávali jeho a Daie odvedli zpět? Bylo mu to všechno podezřelé… navíc neměl tušení proč by Mashibové zajali tolik dětí a ninjů. Bylo to všechno divné… a taky to že tu vůbec v okolí byli. Normálně jsou odděleni mořem, a každý žije svým životem ve svých vesnicích.
"Zakryjte mu oči!" štěkla vysoká žena.
Přes Rinovu hlavu přehodili smradlavý látkový pytel. Tohle nevypadalo pro něj dobře… dvě silné ruce ho chytly za jeho svázané paže a svižným krokem vyrazili do teď už neznámých míst.
Po nějaké té době chozením a zatáčením ze už Rin doopravdy ztrácel. Přes pytel ztěžka dýchal, kdežto nic neviděl.
"Říkali jste že D-… ten míšenec má větší cenu, tak proč táhnete někam pryč? Jsou mezi vašimi zajatci stoprocentně i další shinobi jako já." Otázal se nahlas hlasem tlumeným špinavou pokrývkou.
"Důležitější? Máme hodně zajatců jako je on…" Rin ji neviděl, ale byl si jistý, že se škodolibě zašklebila.
Slyšel vrzání kovových dveří, od jeho pravděpodobné cely. Z hlavy mu strhli pytel a odtáhli ho dovnitř. Počkat… proč byl na samotce?!
"Co…? Proč mě zavíráte na samotku?!" Zakřičel na vysokou ženu, která se jen dívala, jak se pomalu zavírají dveře. V jeho hlase byl slyšet úzkost a taky hněv z toho, že netuší kde je, a co se tu vlastně děje.
"Víš můj malý příteli… moji podřízení si všimli jedné zajímavé zvláštnosti na tobě i tvém ještěru."
Potom mu to docvaklo… to co se mu stalo… to jak se pokoušel splatit dluh Daiovi a byl zasažen nějakým neznámým jutsu od toho podivného starce. Dveře se zavřely.
"Je spousta věcí co ještě nevíš… ale stejně… tobě to může být už jedno…"
"Co se děje!!" Rin kopl do masivních ocelových dveří, které propouštěly světlo jen malým otvorem s mřížemi.
"Blíží se válka chlapče… a kde myslíš, že se nejlépe dobývá, než na polorozpadlém území kde se nikdo nedokáže dohodnout…? Jo a užij si to tu se svým spolubydlícím." Hystericky se zasmála a s hlasitým klapkáním podpatků odešla. Rin nevěřil svým uším. Sesunul se na studenou podlahu a opřel se o kovové dveře. Mashibové chtějí zaútočit na jejich území.
Ne. Oni chtějí zničit všechny tři klany rodu Tokage. Je v podstatě jasné že se nebudou moct dohodnout. Ta žena měla pravdu… nejlepší je dobývat na rozhádaném území. S takovou… je všechny vyhladí a Tokage padne…
Kousek od sebe uslyšel cinknutí.
"Kdo je tam?!" Vylekal se a polovične se postavil. Uslyšel jen šustnutí, ale jinak nikdo neodpověděl. Ta Mashiba se předtím zmínila o nějakém 'spolubydlícím'. Napřímil se a rukama zašmátral do temné cely. Nestačil ale udělat ani krok směrem ode dveří a už se hroutil k zemi. Slyšel hlasy… a prapodivné nepříjemné zvuky. Drásalo mu to uši, až mu z toho začaly slzet oči. Ve spáncích mu hlasitě tepala krev a cítil, jak se bolest přenáší do zraněné levé ruky. V téhle místnosti bylo něco, co mu trhalo jeho vědomí na kousky a ztrácel se v nekonečné temnotě kolem něj. Cítil se jako by měl každou chvíli přijít o rozum. Byl tak moc zaujatý bolestí, kterou mu způsoboval pobyt v této místnosti , že si ani nevšiml velmi rychlého pohybu. Dvě studené ruce zakryly Rinovy uši, aby nemohl slyšet ty nepříjemné zvuky. Blízko něj se ozval chraptivý hlas.
"Uvolni se,… snaž se to nevnímat…" Rin nevědomě a trošku křečovitě chytil dvě ruce na jeho uších a silně je stiskl. Zraněná ruka mu začala krvácet. Ale on vnímal jen ustupující šramot spolu s hlasy a chladné ruce.

Daisuke se rychle přesouval díky instrukcí svého ještěra. Být v cizím těle bylo sice nepříjemné, ale teď musel osvobodit Hikari, nemohl přemýšlet nad takovou triviální věcí. Zastavil se před odbočkou a vykoukl. Bylo lehké poznat, kde dívky vězní. Před jejich celou stál jeden ozbrojený shinobi a unaveně pokyvoval hlavou. Dai sebejistě vykročil a blížil se k rozespalému strážnému.
"Jdu vyzvednout zajatkyně." Prostě odvětil s nezvykle hrubým hlasem. Když to bylo potřeba dokázal nahodit i tvrdý mód. Strážný malátně pokýval hlavou a vytáhnul klíče, kterými následně otevřel celu. Dai uviděl Hikari, která seděla naproti dveřím a malou Lucy jak leží na zemi s hlavou položenou na Karině klíně.
"Pojďte." Přikázal dívkám pořád se stejným přízvukem. Hikari zaplály oči divokým plamenem, který jasně říkal, že nikam nejde. Dai která byl pořád přeměněný na jednoho z vojáků ji drně chytil za ruku a vytáhl ji společně s vyplašenou Lucy ven z cely. Dívka se vzpírala a sprostě na něj nadávala. Až je dostali zase za roh Disuke konečně na Hikari promluvil svým vlastním hlasem.
"Kari! Uklidni se! To jsem já, Daisuke." Hikari se zarazila a na chvíli se Daiovi zdálo, že se snad rozbrečí. Místo toho ale ho jen lehce kopla do holeně.
"Sakra,… víš, jak jsi mě…naštval?" Hlas se jí třásl.
"Hikari…"
"Neblbni tu sakra, musíme pomoct ostatním!!" Hikari se napřímila a v jejich očích zaplál nový plamen, plamen odhodlání.
"Kde vlastně skončil Rin? Jakto že není s tebou?" Dai se na chvíli zarazil nad tím, že ona si vlastně jeho jméno přece jen pamatuje. Ale pak si vzpomněl že Rina vlastně odvedli neznámo kam.
"T-to nevím…"
"No to je krása…" rukou si projela vlasy a zaklela nad jejich špatnou a zamotanou situací.


Dekuju za přečtení a budu samozřejmě ráda za všechny komentáře!! =W=
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou úžasné!!! 57.1% (28)
Příjemné čtení 16.3% (8)
Nic moc 14.3% (7)
Nic jsem nečetl/a 12.2% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama